Kuchyňský nůž na celý život - šéfkuchařský

Kuchyňský nůž z japonské bílé uhlíkové oceli v sendviči z nerezu.

 
Takovým nožem říznete a naznáte, že evropské nože jsou je nabroušený kus plechu.

 

Je výjimečný a vyžaduje novorozeneckou péči!

 

Utírejte ho jako děcko.

Vlhký rezne a kyselé ho ztmavuje, pak ustavičně pláče.

Natírejte ho olejíčkem jako děcko.

Mastnotu miluje, tak na to myslete.

Ostřete ho, jako když dítě koupete, jen ne tak často - stačí jednou měsíčně.

Co není nutné, ale má to moc rád, je keramická ocílka, ta ho vždy rozveselí.

Snad se sní někdy naučíte.

A pamatujte, kdo nezačne, ten se nenaučí.

A nakonec, ale to nejdůležitější.

Je to křehká duše a za hrubé zacházení vás pokouše ostrými zuby.

Neřežte to tvrdých předmětů.

Není to evropský kus pérového plechu co snese tyranii a myčku.

Moc vás o to prosím.

 

Tvar: šéfkuchařský

Délka ostří: 180 mm

Střenka: nýtovaná

Úhel ostření: 15 - 16 stupňů

Typ ostří: faseta (lze ostřit v protahovači 16 stupňů)

Výbrus: oboustranný

Mechanické vlastnosti: křehký

Chemické vlastnosti: břit čepele ve vlhku koroduje a v kyselém černá obé zcela nezávadně a přirozeně

Fyzikální vlastnosti: při ohřátí nad 150 Celsia se nevratně ničí řezná část čepele 

Výroba: Japan

 

Je brutálně ostrý a tím i křehký. 

Upadnout na stůl může, protože je v sendviči z pružného nerezu.

Sekání do tvrdého materiálu (např. kosti) nesnese a bude se za to na vás zubit.

I tak půjde opravit, ale záruku a vrácení peněz prosím nečekejte.

V.

Skladem (3 ks)
1 880 Kč
Kategorie: CHUŤ

Příběh

 

Požádal mě druhdy Ondřej Kopička tehdy winepunk dnes Landcraft.

Že prý ať mu řeknu,  kde koupí pořádnou kudlu do kuchyně.

Že neví jak vybírat.

Že každej píše něco jinýho.

Že je z toho zmatenej.

 

Tak začala moje několikaletá rešerše nožů.

Za tu dobu jsem potkal báječného kováře HLOHA.

Naučil se s křesadlem a výhní.

Utratil pár tisíc z rodinného rozpočtu navzdory nachudlosti.

Vykoval nože japonského typu.

Zničil několik originálních japonských kudel.

Z jedné damaškové jsem ukoval kramle do stolu, protože nešla kloudně nabrousit.

Dodnes pěkně slouží na trzích, kde z toho stolu prodáváme.

Během té doby jsem v české krajině našel krásné přírodní kameny na broušení nožů.

3 koupené kameny jsem zničil výukou broušení.

Naučil se brousit japoské hoblíky kanna.

Utýral jsem japonskou axiální brusku na nože broušením seker.

Vykoval jsem japonské kladivo.

Oholil se vlastnoruční břitvou Kamisori z japonské bílé oceli.

Naučil držet kladivo jiného Ondřeje.

Vykoval jsem si Higonokami, co nosím na krku.

Naučil se vnímat druhy ocelí.

Vybavil naší kuchyni ručně kovanýma nožema.

Potkal báječné kuchaře.

Až jsem se ocitl v roce 2022 a troufám si říct "dobrej nůž je věda, ale dnes už ho poznám".

 

1. Měl by být z té nejlepší uhlíkové oceli, ideálně z japonské Bílé či Modré.

2. Měl to být nůž sendvičový, jako je japonské profi truhlářské náčiní - pak vydrží věky.

3. Měl by mít evropský tvar, protože jíme lžící a tím řežeme jinou frakci jiným způsobem než v Asii. 

4. Měl by být tenký a oboutranně vybroušený, protože čerstvou rybu na sushi tu v moři nechytíme.

5. Měl by stát kolem 2000 Kč, protože drahej damašek je jen paráda a blbě se brousí

6. Měl by se snadno brousit, protože nůž je tak ostrej, jak ho umíte nabrousit.

7. Nemusí být vyrobenej v Japonsku, protože kvalitní uhlíkový sendvič mám na loveckém noži od Švédského MORAKNIV.

 

A přesně takové nože jsem pro vás začal obstarávat a věřte, že to není úplně běžná agenda.

A znáte mě. 

V nožích cítím cosi niterného a krásného.

Cosi spojeného s přežitím a umem.

Cosi lidského i nelidsky krutého.

Cosi banálně prostého i nepochopitelně složitého.

Cosi z darů Země do kamene železné rudy zakletého.

Cosi thorovým kladive v ohni plamene prométheově ukutého.

Cosi z kamene, dřeva, ohně a lidského důvtipu.

Amen.